Co je zahraniční rozvojová spolupráce ČR?

Rozdíl mezi bohatými rozvinutými státy a státy extrémně chudými se neustále zvětšuje. Chudoba se stala předním globálním problémem, neboť její negativní dopady (migrace, terorismus, šíření nemocí apod.) mohou ochromit všechny státy bez výjimky, tj. i bohaté rozvinuté státy. Z tohoto důvodu se rozvinuté státy již více než půl století snaží zmenšit tento propastný rozdíl prostřednictvím zahraniční rozvojové spolupráce. Ta se postupně stala integrální součástí zahraničních politik vyspělých států a jako taková přispívá k naplňování sledovaných cílů jednotlivých zahraničních politik.

Zahraniční rozvojová spolupráce se v průběhu let stala jedním z hlavních nástrojů podpory rozvoje v chudších částech světa. Představuje pomoc vyjádřenou transferem financí, materiálu, expertní nebo technickou asistencí za účelem dlouhodobého udržitelného rozvoje partnerských zemí.

Stručná historie české ZRS

Zahraniční rozvojová spolupráce (ZRS) zpočátku přímo navazovala na tradici poskytování rozvojové pomoci socialistického Československa. Československá pomoc byla silně ovlivněna tzv. studenou válkou. Hlavním charakteristickým rysem této doby byla orientace československé zahraniční politiky na rozhodnutí SSSR, což se projevovalo i v poskytování rozvojové pomoci. Československo poskytovalo rozvojovou pomoc méně vyspělým zemím již od konce 50. let. V souladu s rozvojovou politikou SSSR Československo rozlišovalo mezi několika skupinami rozvojových zemí: mimoevropskými socialistickými zeměmi (Kuba, Mongolsko, Severní Vietnam, Laos a Kambodža), zeměmi přednostního zájmu (Ghana, Guinea, Mali, od 80. let Afghánistán, Angola, Etiopie, Jižní Jemen a Mosambik), zeměmi československého zájmu z hlediska rozvoje dlouhodobých politických a hospodářských vztahů, tj. země oboustranně výhodné spolupráce (celá řada zemí, např. v 80. letech Sýrie, Alžírsko, Libye, Irák, Indie, Kongo, Benin, Mexiko, Venezuela, Guinea-Bissau, Nigérie či Írán), a zeměmi pod vlivem imperialismu, s nimiž Československo rozvojovou spolupráci nenavazovalo.

Poskytovaná rozvojová pomoc měla tři základní formy: hmotnou pomoc, technickou pomoc a pomoc prostřednictvím poskytování stipendií. Hmotná pomoc představovala dodávky potravin, léků, pracovního nářadí apod. Šlo o bezplatnou hmotnou pomoc, která byla poskytována výlučně mimoevropským socialistickým rozvojovým zemím, zemím přednostního zájmu a vybraným národně osvobozeneckým hnutím (např. jihoafrické, alžírské, angolské, zimbabwské nebo namibijské hnutí). Druhá forma pomoci spočívala ve vyslání odborníků do rozvojové země, zřizování výcvikových a učebních zařízení nebo přijímání stážistů z rozvojových zemí. Poslední formou bylo poskytování stipendií ke studiu na českých a slovenských vysokých školách.

S rozpadem východního bloku a pádem komunistického režimu v Československu se rozvojová pomoc posunula na okraj agendy československé zahraniční politiky. Počátkem 90. let se Československo a následně ČR naopak staly příjemci rozvojové pomoci skrze např. úvěry a granty EBRD. Program rozvojové spolupráce byl obnoven až roku 1995, kdy byla vydána první koncepce české ZRS.

Současnost české ZRS

Výchozí bod pro formulaci české rozvojové spolupráce představují Rozvojové cíle tisíciletí (Millenium Development Goals, tzv. MDGs), k jejichž plnění se ČR přihlásila. MDGs byly přijaty v roce 2000 v New Yorku na Summitu tisíciletí, k jejichž plnění se zavázali všichni členi OSN. Cílů tisíciletí je celkem 8 a ty se dále dělí na 18 dílčích úkolů. Cíle by měly být splněny do roku 2015. K posouzení plnění těchto úkolů existuje 48 indikátorů. Výchozím rokem pro srovnání jejich vývoje je rok 1990. Mezi hlavní cíle patří: vymýcení extrémní chudoby; dosažení univerzálního primárního vzdělávání; prosazování rovnosti pohlaví
a posilování postavení žen; snížení dětské úmrtnosti; zlepšení zdraví matek; boj proti HIV/AIDS, malárii a dalším nemocem; zabezpečení environmentální udržitelnosti; vybudování globálního partnerství pro rozvoj. Prvních 7 cílů se zabývá konkrétními problémy rozvojových zemí, poslední z nich je návodem, jak těchto předchozích cílů dosáhnout. K vybudování globálního partnerství pro rozvoj je třeba snižování chudoby na národní a mezinárodní úrovni, dobré vládnutí, pomoci nejméně rozvinutým zemím (zajistit neomezující přístup jejich výrobků na trhy rozvinutých zemí, zesílit tlak na oddlužení apod.), odpovědné chování soukromých (zahraničních, nadnárodních) společností, zvýšení ODA zemí OECD vůči ekonomicky chudým regionům, řešení specifických potřeb vnitrozemských států a malých ostrovních rozvojových států, řešení otázky zadlužení rozvojových zemí, zajištění slušné a produktivní práce pro mladé či zajištění přístupu k dostupným základním lékům v rozvojovém světě.

Oficiálním dokumentem určujícím politiku ZRS ČR na několikaleté období je koncepce zahraniční rozvojové spolupráce ČR. Kromě definování politiky ZRS obsahuje pravidla a programy spolupráce v prioritních zemích a sektorech. Současná platná koncepce ZRS pro období 2010-2017 určila strategickým cílem české rozvojové politiky odstraňování chudoby, podporu bezpečnosti a prosperity, podporu demokratických forem vládnutí, dodržování lidských práv, udržitelný ekonomický růst a zapojování rozvojových zemí do mezinárodního obchodu, sociální rozvoj a péči o životní prostředí prostřednictvím efektivního partnerství, které umožní chudým a málo rozvinutým zemím realizovat jejich rozvojové cíle.

V letech 2007 až 2010 došlo k institucionální transformaci systému ZRS, jejímž hlavním znakem bylo sjednocení odpovědností a pravomocí, ale i rozpočtu zahraniční rozvojové spolupráce do gesce Ministerstva zahraničních věcí ČR (dále MZV), konkrétně Odbor rozvojové spolupráce a humanitární pomoci, a oddělení koncepční a implementační funkce zřízením České rozvojové agentury (dále ČRA) jako implementační složky systému ZRS. MZV se věnuje koncepční, řídící a kontrolní funkci, zatímco ČRA se zaměřuje na implementační složku spojenou s realizací projektů ZRS v gesci MZV. Mimo to byla v roce 2008 zřízena Rada pro zahraniční rozvojovou spolupráci, která působí jako mezirezortní koordinační orgán v rámci ZRS. Rada zajišťuje koordinaci a koherenci ZRS a dává doporučení MZV, které je odpovědné za tuto oblast vládě. Rada má celkem 15 členů, z nichž 12 jsou zástupci jednotlivých resortů. Poradním hlasem disponují tzv. přidružení členi Rady, mezi kterými je zastoupen Svaz měst a obcí ČR (dále ČRA, České fórum pro rozvojovou spolupráci a Platforma podnikatelů pro zahraniční rozvojovou spolupráci).

Do systému české ZRS jsou zapojeny i jednotlivé zastupitelské úřady ČR v zahraničí, které spojují ČR s partnerskými zeměmi, jimž je poskytována ZRS. Důležitou pozici v rámci současného systému ZRS zaujímá také neziskový sektor, který zastřešuje České fórum pro rozvojovou spolupráci (FoRS). Neziskové organizace se významně podílí na rozvojových projektech, jež jsou součástí ZRS ČR, a přispívají k informovanosti české veřejnosti o české rozvojové spolupráci. Významnými aktéry jsou také podnikatelské subjekty, které zastřešuje Platforma podnikatelů pro zahraniční rozvojovou spolupráci (PP ZRS), a v menší míře také univerzity.

 

Schéma 1: Institucionální zajištění zahraniční rozvojové spolupráce České republiky

Zahraniční rozvojová spolupráce ČR se skládá ze dvou částí: dvoustranné (bilaterální) a mnohostranné (multilaterální) spolupráce. Bilaterální rozvojovou spolupráci ČR poskytuje přímo do rozvojových zemí, díky čemuž se utváří užší vztah mezi dárcem a příjemcem. V rámci dvoustranné spolupráce se aktivity české ZRS soustředí ve dvou skupinách zemí. Jedná se o:

  •    země programové: Afghánistán, Bosna a Hercegoviny, Etiopie, Moldavsko a Mongolsko 
  •    země projektové: Gruzie, Kambodže, Kosovo, Palestinská autonomní území a Srbsko

Těžištěm bilaterální pomoci jsou víceleté programy spolupráce s prioritními/programovými zeměmi v prioritních sektorech, v jejichž rámci je možné koncentrovat český přínos a zvyšovat efektivnost pomoci. Do roku 2005 včetně byly nejčastější formou bilaterální pomoci jednotlivé, navzájem nepropojené projekty ve více než 40 zemích světa. Od roku 2006 jsou těžištěm ZRS víceleté programy spolupráce v prioritních/programových zemích. Kritéria výběru jednotlivých zemí zohledňují následující aspekty: postavení dané země v celkovém kontextu zahraniční politiky ČR, potřebnost rozvojové spolupráce na straně partnerské země, připravenost země pomoc přijímat a zohlednění dělby práce s ostatními dárci.

Rozdělení na programové a projektové země spočívá v existenci programu spolupráce u první skupiny zemí – tento program vytváří ucelený soubor aktivit a respektuje místní rozvojové strategie. U druhé skupiny zemí probíhá spolupráce na bázi jednotlivých projektů zohledňující poptávku ze strany přijímající země a program spolupráce není vytvářen. Návrhy na projekty v neprioritních zemích jsou identifikovány zastupitelskými úřady a následně vyhodnocovány ČRA a nezávislými experty.

Vedle nich Koncepce české ZRS pro období 2010-2017 uvádí také tzv. phase out země, v nichž jsou postupně ukončovány rozvojové aktivity ČR. Jde o bývalé prioritní země, tj. Angolu, Jemen, Vietnam a Zambii.

Tab. 1: Objem vynaložených prostředků podle jednotlivých zemí (TOP 10) v roce 2012

Země

Objem vynaložených prostředků (tis. Kč)

Objem vynaložených prostředků (tis. USD)

Podíl na dvoustranné ODA ČR

Afghánistán

248 106,72

12 698,48

19,11%

Moldavsko

95 347,40

4 880,03

7,35%

Mongolsko

79 364,06

4 061,97

6,11%

Bosna a Hercegovina

61 874,64

3 166,84

4,77%

Etiopie

60 618,48

3 102,55

4,67%

Gruzie

51 353,94

2 628,37

3,96%

Ukrajina

49 627,28

2 540,00

3,82%

Srbsko

46 488,13

2 379,33

3,58%

Kosovo

44 184,86

2 261,45

3,40%

Palestinská autonomní území

32 824,91

1 680,03

2,53%

                                                                                             

Mezi sektorové priority české ZRS patří: životní prostředí, zemědělství, sociální rozvoj (včetně vzdělávání, sociálních a zdravotnických služeb), ekonomický rozvoj (včetně energetiky) a podpora demokracie, lidských práv a společenské transformace. Takto stanovené sektorové priority berou v úvahu zkušenosti ČR z dřívějších období spolupráce a vycházejí z komparativních výhod ČR. Jednou z těchto výhod je právě zkušenost s procesem politické, ekonomické a společenské transformace.  Sektorové priority zároveň reflektují obecné priority mezinárodního společenství dané zejména základním dokumentem v této oblasti, a to MDGs.

Do dvoustranné rozvojové spolupráce je tradičně zahrnována rovněž transformační spolupráce, která je v gesci MZV ČR. Program transformační spolupráce doplňuje systém české ZRS od roku 2005. Cílem transformační spolupráce je podpora lidských práv, vytváření a posilování demokratických institucí, právního státu, občanské společnosti a zásad good governance. Z tohoto důvodu se realizuje prostřednictvím projektů zaměřených na vzdělávání, šíření informací, názorů a zkušeností s nenásilným odporem proti totalitnímu systému a procesem společenské transformace. ČR prošla obdobnou transformací, a tak zde může uplatnit své zkušenosti. ČR spolupracuje v této oblasti se skupinami občanské společnosti a nevládními organizacemi v recipientské zemi, přičemž ke kontaktu s tamějšími státními orgány nemusí vůbec docházet. ČR v této oblasti svoji pomoc nabízí těmto zemím: Bělorusku, Bosně a Hercegovině, Gruzii, Iráku, Kosovu, Kubě, Moldavsku, Barmě (Myanmaru), Srbsku a Ukrajině.

Další formou bilaterální spolupráce jsou stipendia. Ty jsou tradičním prvkem rozvojové spolupráce, neboť poskytování stipendií studentům z rozvojových zemí jako jednu z významných forem ZRS nalezneme již u socialistického Československa.  Mezi další formy ZRS můžeme zařadit vojenské mise, které splňují charakter rozvojové pomoci (např. vyslání lékařského týmu Armády ČR), civilní mise (vysílání civilních expertů do misí EU a dalších mezinárodních organizací, např. PRT ISAF, mise EUPOL v Afghánistánu apod.) a pomoc uprchlíkům v ČR (výdaje na ubytování, stravování, lékařskou péči).

Poslední významnou složkou bilaterální ZRS je humanitární pomoc, jejímž cílem je zabránit ztrátám na životech a zmírňovat utrpení obyvatelstva zasaženého katastrofou, ať už přírodní či způsobenou v důsledku ozbrojeného konfliktu. Pomoc může být poskytnuta i zemím či regionům, jež se nacházejí v komplexní a dlouhodobé humanitární krizi. Při realizaci humanitární pomoci ČR spolupracuje zejména s nevládními organizacemi (českými i zahraničními), které jsou schopny rychle reagovat na vzniklou humanitární krizi.

Kromě bilaterální pomoci poskytuje ČR prostředky také na mnohostrannou pomoc, jež je realizována skrze mezinárodní organizace, jako je např. EU, OSN a její přidružené agentury a programy, mezinárodní finanční instituce apod. Multilaterální zahraniční spolupráce je realizována ve formě povinných či dobrovolných příspěvků do rozpočtů mezinárodních organizací, účelově vázaných příspěvků mezinárodní organizaci s ohledem na priority zahraniční rozvojové spolupráce ČR (např. svěřenecké fondy, specifické projekty, vysílání expertů apod.) a ve formě participace na rozhodovacích procesech mezinárodních organizací. Tento typ spolupráce je využíván především pro řešení rozvojových problémů, jež vyžadují koordinovaný globální přístup (např. ochrana životního prostředí, boj proti epidemiím, migrace apod.).

Celkový objem finančních prostředků, které ČR vydala v roce 2012 na ZRS, činil 4,29 mld. Kč. Z toho je alokováno na multilaterální pomoc 70% prostředků a bilaterální pomoc 30%. Mnohostranná pomoc svým objemem dlouhodobě převažuje nad dvoustrannou pomocí. Tradičním důvodem je její mandatorní charakter (ČR se k platbám zavázala a nelze je ad hoc rušit) a rostoucí český příspěvek do rozpočtu EU, především do Evropského rozvojového fondu, tzv. EDF (a tím i jeho část určená na rozvojové účely), který představuje nejvýznamnější součást české mnohostranné oficiální rozvojové pomoci.

 

Mgr. Šárka Řechková

Oddělení vnějších vztahů

 

Zdroje:

Exnerová, V.; Hlavičková, Z.; Jelínek, P.; Kaplan, M.; Plešinger, J.: 2008. Zahraniční rozvojová spolupráce České republiky. In: Hokrová, M.; Táborská, S. (ed.). Globální problémy a rozvojová spolupráce. Témata, o která se lidé zajímají, Člověk v tísni: Praha, s. 127 - 137.

Jelínek, P.: 2004a. Česká rozvojová spolupráce. In: Handl, V.; Pick, O. (eds.). Zahraniční politika České republiky 1993 – 2004. Úspěchy, problémy a perspektivy. Ústav mezinárodních vztahů: Praha, s. 201– 208.

Koncepce transformační spolupráce. MZV ČR.

Koncepce zahraniční rozvojové spolupráce na období 2010-2017. MZV ČR.

MZV ČR: 2013. Česká republika pomáhá. MZV ČR: Praha.

 

 

Tento článek vznikl v rámci projektu Podpora zapojení měst a obcí ČR do zahraniční rozvojové spolupráce podpořeného v rámci zahraniční rozvojové spolupráce ČR.